(Pozor, tento článek byl publikován před 16 lety)

Senátor a starosta Bystřice nad Pernštejnem pan Ing. Josef Novotný obesílá okolní obce výzvou k připojení k městu Bystřici n.P. Jako argumenty pro slučování obcí uvádí zadlužený stát, nehospodárné rozmělňování finančních prostředků a také fakt, že dnešní stav s velkým počtem malých obcí je v evropských zemích ojedinělý a do budoucna neudržitelný.

Z našeho pohledu občanů „malých“ obcí vypadá situace trochu jinak. My tady dole na zemi máme spíš pocit, že stát je zadlužený ne proto, že jej ožebračují malé obce, ale spíš nám připadá (např. ze sledování TV zpráv), že za jeho dluhy může relativně úzký okruh lidí, kteří nemají skrupule, morálku a zábrany, ale naopak mají dostatek informací, známých a sobectví.

Co se týče schopnosti hospodárně spravovat svěřený majetek, je pravdou, že většinou jsme ve vedeních obcí ekonomičtí laici a že si nemůže obec s pěti sty obyvateli dovolit placeného právníka či ekonoma, ale pevně věřím, že ani nám nechybí zdravý rozum a hlavně chuť jej používat. Navíc právě malá obec má geniální systém kontroly, který spočívá v tom, že si navzájem vidíme až do kuchyně a že to, co projde anonymnímu pražskému politikovi neodpustí chlapi v hospodě svému starostovi a ten se sám snaží, aby do té hospody ještě mohl někdy zajít.

Ohlížení se jak to funguje jinde je často jen laciný trik. Kolikrát jsme už slyšeli argumenty typu „Celá Evropa už balí koblihy, a jen my je ohmatáváme špinavýma rukama“ a později se ukázalo, že jsme jediná země, kde tento nesmysl (málem) prošel. Nechci tvrdit, že problém slučování obcí je ze stejné kategorie, ale proč máme neustále provádět nějaké radikální reformy, proč, když už chceme hledat příklad, se neohlédneme do historie, kdy za první republiky podobné obecní uspořádání fungovalo a celá republika prosperovala? Dnes vymýšlíme neustále samé novoty (Kolikrát už se za posledních šedesát let změnily hranice obcí, krajů i státu?) a prostému občanovi to užitek nikdy nepřineslo.

Když bych to vše měl shrnout – skutečně musíme začít víc než kdy jindy přemýšlet o úsporách, o hospodárném nakládání se svěřeným majetkem a možná i o jistém druhu integrace, ale nemyslím si, že připojení k městu, které má desetkrát více obyvatel než jeho satelit by bylo pro nás šťastné řešení. Vždyť přece v případě integrace, ať už dobrovolné nebo nucené se přímo nabízí možnost sloučení obcí podobné velikosti, které jsou schopny vytvořit smysluplný celek (1500–2000 obyvatel) a přitom odpadá obava, že by velký soused zapomněl na svůj nový satelit.

Nevím, jestli jsem náš postoj dostatečně vysvětlil, ale domnívám se, že nabídce bystřické radnice musíme s poděkováním říci ne.