(Pozor, tento článek byl publikován před 13 lety)

obrazek01 Obec Vír a O.S. Miret za podpory Fondu Vysočiny pořádaly nultý ročník divadelního festivalu Vírský vánek.

Stáhněte si tento článek jako PDF dokument.

V překrásné přírodě údolí řeky Svratky proběhl v době od 27. srpna do 2. září 2007 divadelní a hudební festival Vírský vánek. Tento festival vznikl díky Vírským ochotníkům, kteří už devadesát devět let baví diváky na Vysočině i jinde, díky paní Idě Kelarové a panu Peterovi Serge Butkovi, kteří říkali, že sny se mají plnit, díky divadelním a hudebním umělcům, kteří neodmítli vystoupit v naší malé vesničce a díky mnoha vírským občanům, kteří se nechali přemluvit, aby si připli placku s nápisem POŘADATEL a pak byli ochotni tři dny zajišťovat chod festivalu.

obrazek02 Název dostal festival podle slavného likéru, který v dobách první republiky vyráběl pan Šťastný a o kterém byli všichni přesvědčeni, že je už jen vzpomínkou. Když se nám pak v průběhu příprav na festival povedlo čirou náhodou objevit návod na výrobu Vírského vánku, hned jsme věděli, že slavný likér musí být součástí festivalové tabule.

Program festivalu zahájili v pátek večer vírští ochotníci. Ti samozřejmě nemohli chybět a tak vystoupili s představením hry J. Voskovce a J. Wericha Nebe na zemi.

obrazek03 Po nich zahrála všem účastníkům k poslechu i k tanci Bystřická kapela, s kterou zpíval Vojtěch Dinga (úspěšný účastník soutěže Česko hledá superstar) se svou sestrou Ivou Sysovou.

V sobotu ráno si děti mohly vyzkoušet výrobu masek s výtvarníkem a hercem Adamem Novákem, který se proslavil především rolí Petra Bajzy v seriálu Bylo nás pět.

Po poledni už byli nachystáni Števo Capko a Jiří Bilbo Reidinger s velkolepou klauniádou nazvanou nenápadně Talíře.

Loutkovou pohádku o hrochu Oranžochovi sehrálo spřátelené divadlo Zkladanka z Nového Města na Moravě.

Zlatý hřeb programu zajistili našemu festivalu Táňa Vilhelmová (Přiletěla narychlo z natáčení pořadu Stardance) a Marian Miezga v tragikomedii o tom, jak lze někoho sbalit v parku. Představení Zhasněte lampiony se původně mělo hrát v parku u školy, ale z důvodu citelného ochlazení bylo přestěhováno do kulturního domu. Ale i tam se povedlo vytvořit vynikající atmosféru i díky zásahu paní Vilhelmové, která navrhla aby se přestavělo hlediště a herci hráli přímo na něm.

Po tomto překrásném divadelním zážitku přišla smršť temperamentních romských písní v podání Sendreiovců z Kokavy nad Rimavicou (Ti více než úspěšně zastoupili skupinu Bartošovci.). V té době bylo hlediště už zase přestavěno do podoby stylové restaurace a diváci si při víně a při svíčkách mohli i zatančit.

V neděli děti pokračovaly ve výrobě masek. Tentokrát za účasti Kateřiny Kelarové a Petera Butka. Zástupce alternativní hudby byl pan Aleš Doležálek z Chotěboře, jeden z nejlepších českých hráčů na didgeridoo. Nejenže zahrál na několik svých nástrojů, ale poté rád zodpověděl i zvídavé otázky diváků a ti měli dokonce možnost hru na didgeridoo si vyzkoušet.

Pražské Estudio-Feliz představilo španělské rytmy flamenca s živou hudbou a tancem. Představení Paramisa na motivy romských pohádek v podání divadla Líšeň bylo důstojnou závěrečnou tečkou Vírského vánku. Počasí přálo a tak se Paramisa hrála venku a kulisy Vírské návsi tomuto pouličnímu divadlu slušely. Všichni, děti i dospělí byli nadšení z kovového draka, z proutěných koní, z víceúčelového žebřiňáku, ale hlavně z výkonů herců a muzikantů.

A tak skončil obávaný festival, který ale dopadl nad očekávání a my se už chystáme na další ročník.