(Pozor, tento článek byl publikován před 7 lety)

Česká republika má více běhů, které vykazují historii starší 50 let než Německo, Francie a Itálie dohromady. Svědčí to o neuvěřitelné houževnatosti našich organizátorů, kteří si předávají pořadatelskou štafetu mnohdy generace po generaci.

maraton

Malý svratecký maraton Vír – Nedvědice – Vír (32 km) vznikl z iniciativy budovatelů Vírské přehradní nádrže na řece Svratce v roce 1954. Dnes jde o nejstarší sportovní podnik na Vysočině s nepřetržitou tradicí. A protože se za těch téměř 60 let nezměnila trať (pouze jednou vyhověli organizátoři maratonským fundamentalistům a prodloužili závod na klasickou délku, podruhé už jim to závodníci většinově rozmluvili), mohou se porovnávat dosažené časy téměř excelentně. V ročence, vydané k 50. ročníku (2003) najdeme celkem 1016 individuálních výkonů. Od té doby jich opět několik desítek přibylo.

Trať Malého svrateckého maratonu vede malebným údolím řeky Svratky přes obce Koroužné, Švařec, Štěpánov a Ujčov na obrátku do Nedvědice a s jedinou výjimkou kopce v Ujčově klesá. Po obrátce před nedvědickou poštou tedy čeká běžce kromě 16 kilometrů ještě 60m stoupání. Není to moc, ale přece…

Jako vždy, tak i letos se obec Vír na srpnový sportovní svátek jak náleží vyzdobila. Určitě není náhodou, že před několika týdny získala titul v soutěži o nejlepší obec kraje Vysočina. Pracuje zde řada spolků a organizací, které se starají o bohatý kulturní a společenský život.

Vytrvalostní běh dospělých je sice hlavní událostí, ale prolog každoročně obstarají děti od nejmenších tříletých až po ty – náctileté. Letos se jich přihlásilo asi 150 a jelikož se závod koná o prázdninách, takže účast nemohou ovlivňovat školní kolektivy, nezbývá než před propagací závodu smeknout . Do Víru se mohou jít přiučit ti, kdo říkají, že děti nelze na start závodů dostat.

Loňský Malý svratecký maraton provázel déšť a chlad, což je nepříjemné pro diváky a rozhodčí, ale výhodné pro většinu běžců. Letos tomu bylo právě naopak, předpověď počasí, slibující poslední horký víkend proměnlivého léta, se stoprocentně vyplnila.

Vír leží asi 70 km od Brna a tak se nelze divit, že na startu vždy převládají moravští běžci, především Brňané, kteří si zdejší trať oblíbili mimořádně. Však také traťový rekord mužů dlouho držel výkonem 1:46:08 z roku 1997 Pavel Baběrád, který jako rekordman vystřídal po 15 letech dalšího slavného Brňana Jaroslava Kocourka (1:46:37). A ženský rekord je už 24 let v rukou tehdejší maratonské reprezentantky Hany Horákové, která pochází rovněž z moravské metropole.

maraton2

V roce 2004 si zajel do Víru Mulugeta Serbessa, který byl tehdy v životní formě a podařilo se mu Baběrádův čas dále zlepšit na dosud platnou hodnotu 1:45:45 hod. Od té doby je etiopsko – český vytrvalec v obci nesmírně populární a také letos se v místních hospodách uzavíraly sázky, jestli si „Mireček“ poradí podobně jako loni s Danem Orálkem či nikoliv.

Šéf prezentace Zdeněk Šudoma uzavřel dvacet minut před půl třetí startovní listinu, kde se nakonec objevilo 86 jmen. Kromě Orálka a Serbessy v ní patřili k nejznámějším Jiří Wallenfels, Jiří Žák a Tomáš Ondráček, mezi veterány pak byli favority – kromě Orálka – Miroslav Kadlec, Václav Filip a Pavel Kratochvíl.

Pátým kilometrem proběhla jako první trojice Serbessa, Orálek a Wallenfels, několik vteřin ztráty měl v té chvíli Žák, na pátém a šestém místě se drželi osamoceně běžící Ondráček a Borek před několika skupinkami , v nichž jsme zahlédli Kadlece, Kratochvíla. Filipa, Kalvodu, Rajnoška a Němečka.

Na desátém kilometru už nestačil oběma protagonistům ani Wallenfels (Serbessa a Orálek 33:28, Wallenfels 34:03, k němu se metr po metru blížil Žák (34:21), následován Ondráčkem (35:17), pospolu v té chvíli běželi Borek a Rajnošek (36:34), Filip se s Kratochvílem přetahoval o vedoucí pozici mezi padesátiletými (oba 37: 07), Kalvoda odpadl úplně a sil ubývalo také dalším „mladíkům“.

Ještě u ujčovského hřiště (12.km) běžela vedoucí dvojice bok po boku, o 1300m dále na vrcholu stoupání už bylo vše jinak. Dan Orálek měl v kopci více sil a metr za metrem se svému soupeři vzdaloval. Ještě markantnější to bylo v následujícím seběhu k občerstvovací stanici (15,5 km). O vítězi bylo prakticky rozhodnuto již zde.

Na obrátce v Nedvědici jsem si především připomněl svůj start v tomto závodě před 43 lety (5. místo za 2:08:35, ať se vám taky něčím pochlubím!) a pak už jenom čekal na první borce. Orálek proběhl za 54:25, pak jsme museli čekat celou minutu na Serbessu (55:27), třetí byl v této chvíli ještě Wallenfels (56:37), jeho náskok na čtvrtého Žáka se však ztenčil na pouhých 10 sekund. Pod hodinu zdolali prvních 16 km ještě Ondráček (57:22) a Rajnošek s Borkem (oba 59:33).

Pokud se týče žen, vedla podle očekávání od startu do cíle Ivana Martincová před výborně běžící Jiřinou Kociánovou. O další pořadí v absolutním pořadí žen bojovaly Radka Zbíralová, místní matadorka Zdeňka Komárková, Alena Krcháková a Jana Vichová, zatímco loňská vítězka Anička Krátká měla vážné problémy již od 5. kilometru.

Na 25. km (úpravna vody Švařec) měl Orálek k dobru již více než dvě minuty, zatímco Žák definitivně udolal Wallenfelse a usadil se na třetím místě. V tomto pořadí první trojice také doběhla, čas vítěze byl ovšem úměrný horkému počasí. Čtvrté místo v závěru úspěšně atakoval bývalý vrchařský reprezentant Ondráček, na pátém Wallenfelsovi byla v poslední fázi závodu znát velká únava. Borek (6.) dokázal na zpáteční cestě odběhnout Rajnoškovi (7.) na osmé místo se v konečném pořadí vypracoval skvěle takticky běžící dlouhán Jan Škrdla, jemuž stejně jako jeho partnerce Jiřině Kociánové vyšel letošní MSM mimořádně. Nejrychlejším veteránem nad 50 let se stal zaslouženě rudíkovský Pavel Kratochvíl (celkově 9.), jako druhý v této silně obsazené kategorii doběhl celkově desátý Filip. Za celkově třináctým Michalem Glierem finišovala Ivana Martincová. Druhou ženou v cíli byla Kociánová, na třetí místo se v závěrečných šesti kilometrech posunula Alena Krcháková. Pozoruhodné je, že mezi prvním třemi ženami byly dvě z nejstarší kategorie nad 45 let, také na čtvrtém a pátém místě doběhly veteránky Zbíralová a Komárková.

Jak je ve Víru zvykem, nemohlo chybět pozvání na večeři a pak už následovalo vyhlášení vítězů a po něm každoroční večerní zábava. Malý maraton v malé vesnici je minulostí, ale všichni domácí se už těší na další 58. ročník a hlavně na ten jubilejní 60. za tři roky, kdy by měl být Vír opět dějištěm veteránského mistrovství republiky.

Převzato z www.maraton.cz, autor Ivo Domanský.