Příklad ochranného režimu vodárenské nádrže v Anglii

rutland-water Pan Bohuslav Matuška přispěl do diskuze o ochranném pásmu kolem Vírské nádrže zasláním staršího článku z rybářské výpravy do Anglie k nádrži Rutland Water, kde se jeho autor podivuje především nad režimem tamního ochranného pásma. 

V letošním létě zavítala dvě družstva závodníků ČSFR v muškaření i do Anglie, kam byla sponzorsky pozvána panem B. Churchem k Evropskému poháru v jezerním muškaření. Tentokrát bych se ale nechtěl zmiňovat o vlastních závodech, které nám přinesly celou řadu nových zkušeností, ale o nádrži Rutland Water, na které závody probíhaly.

Nádrž Rutland leží mezi městy Cambridge a Northampton v hrabství Leicester a její plocha měří 1 255 ha. Výstavba byla započata v roce 1970 a ukončena v roce 1977. Nádrž slouží jako rezervoár pitné vody pro města Northampton, Peterborough, Corby, Milton, Keynes, Daventy a Wellingbough. Voda je do nádrže čerpána z řek Nene a Welland a je přiváděna potrubím o délce 19,8 km. Hráz přehrady měří 1200 m a maximální houbka nádrže je 34 m. Jedná se o jednu z největších umělých vodních ploch v západní Evropě. Je vodárensky propojena s dalšími dvěma nádržemi (Grafham a Pitsford) a denně zásobuje 540 milióny litry vody 1,5 miliónu obyvatel. O nádrži by se dalo napsat plno dalších zajímavostí, a tak se zmíním jen o šesti obřích provzdušňovačích umístěných na dně nádrže, v jejichž blízkosti se drží největší ryby. Nejvíc mě však zaujal „ochranný režim“ této nádrže. U nás by nebylo legálně možné, aby se normální turista jen k nádrži tohoto typu přiblížil. Ne tak v konzervativní a úzkostlivě čistotné Anglii. Na nádrži totiž probíhá čilý rekreační ruch, v zátoce u rybářské chaty je kotviště asi 60 motorových člunů, které si zájemci o rybolov najmou a už se jede lovit. Během našeho pobytu zde probíhala velká jachtařská regata s asi 200 loděmi a kromě toho se zde prohánělo plno účastníků jakési školy windsurfingu. Kolem jezera jsou různé turistické stezky a místa pro rodinné pikniky.

Rybaří se zde výhradně muškařením, a to bud‘ z lodí nebo ze břehu a brodění je povoleno. Na člun pustí z bezpečnostních důvodů vždy nejméně 2 rybáře, kteří se tu snaží o úlovky duháků či pstruhů obecných jezerních. Kromě toho je nádrž dnes už silně „zaplevelena“ okouny a ploticemi. Pstruzi nám příliš nebrali, a tak jsme se bavili lovem okounů a plotic na umělou mušku. Několik větších jedinců jsme dali do objemnější plastické nádoby, která byla v každém člunu. Jen jsme jaksi nechápali, čemu se to ti Angličané culí. Až při závodech jsme zjistili, že tyto nádoby nejsou určeny na úlovky, ale na něco úplně jiného. Jejich obsah pak byl bez milosti vyléván přímo do vodojemu. Úředníci našich různých úřadů, bránících přístupu k našim vodárenským nádržím, by jistě na místě hrůzou omdleli. Myslím, že by stálo za to, zaplatit jim cestu, aby se podívali, že rozumná rekreace a vodárenství nejsou neslučitelné pojmy.

RNDr. Karel Křivanec