Stavba Vírské přehrady

Myšlenky postavit na Svratce systém přehradních hrází sahají až do roku 1911 a byly inspirovány značně kolísavým a nevyzpytatelným tokem řeky ohrožujícím své povodí. Roku 1928 zpřesnil tuto myšlenku návrh nového vodohospodářského plánu profesorem Janem Bažantem, ale období válečné okupace veškerou oficiální aktivitu na tomto projektu zastavilo. To ovšem nezabránilo skupině inženýrů ze Zemského úřadu v Brně v čele s Ing. Františkem Tomanem, aby nevypracovali první technický prováděcí projekt. Velký podíl na této činnosti měla katastrofální povodeň v březnu 1940, kdy Svratku v obci přehradily nahromaděné ledové kry a odstraňovat je musely vládní i okupační vojenské síly. Skupina inženýrů správně předpokládala, že projekčně připravené projekty budou mít po skončení války přednost. Vírská přehrada se tak stala jednou z prvních velkých staveb osvobozené republiky.

Stavební práce byly zahájeny konsorciem soukromých firem Konstruktiva a Hrabě & Lozovský v roce 1947. Po znárodnění a reorganizaci hospodářství byla stavba převedena na národní podnik Ingstav. Stavbu ovlivňovalo budování přehrady Slapské, která měla větší význam a z rozhodnutí ústředních orgánů i přednost.

Lom, betonárka, lanovka

lom Kámen na stavbu byl dopravován z lomu v Korouhvici nákladními vozíky taženými parními lokomotivami po polní drážce do drtírny nad betonárkou na levém břehu. Tato železnice byla vedla po předbudované pláni současné levobřežní silnice. Kámen byl dobýván tzv. „anglickým způsobem“, kdy se razila štola v patě ložiska a z ní se k povrchu odstřelem tvořily trychtýřovité komíny, kterými materiál padal do připravených vozíků ve štole. Lom u Korouhvice (na mapě) je nyní opuštěný a pustý a procházení mezi strmými svahy a kamenitými srázy nabízí nevšední zážitek.

Cement byl na stavbu dopravován až z Brna. Jeho cesta po železnici končila na nádraží v Bystřici nad Pernštejnem, kde začínala ve Švýcarsku zakoupená lanová dráha přepravující cement až k přehradě (10 km) schopná dopravit 20 tun cementu za hodinu. Tato lanovka sloužila i k dopravě říčního štěrkopísku dováženého z Řečan nad Labem, který se používal jako příměs do betonu pro zvýšení jeho kvality.

betonarka-stara Na stavbě drtírny a betonárky se projevila právě přednost Slapské přehrady, kdy bylo objednané strojní zařízení o výkonu 800 m3 betonu za den převedeno na tuto stavbu a ve Víru muselo být provizorně zprovozněno zařízení o výkonu 300 m3 betonu denně. To i přes svoji dočasnost spolehlivě sloužilo dva a půl roku, než bylo nahrazeno novou betonárkou schopnou vyrobit 1000 m3 denně. Roční výkony se pak pohybovaly v rozmezí 100–120 tisíc m3 loženého betonu a jeho celkový objem v přehradní hrázi tvoří 484 000 m3.

Výroba betonu probíhala mnohdy až do konce prosince, výjimečně i při teplotách do –10°C, kdy se optimální teploty betonu dosahovalo přidáváním vody o teplotě 50°C, dodržováním pečlivých kontrol teplot tuhnoucího betonu a prodloužením doby mezi následnou betonáží dalších bloků. Při tehdejších možnostech techniky bylo betonování až do mrazivých teplot opravdu výjimečné. Během ledna a února pracovníci opravovali strojní zařízení, prováděli skrývku terénu v lomu a připravovali se na založení dalších bloků hráze.

Drtírna kamene byla umístěna díky terénnímu převýšení nad betonárkou. Pozůstatky těchto staveb jsou na levém břehu stále patrné. Přesvědčit se o tom můžete na tomto videu.

Přečtěte si podrobný článek o betonárkách od pana Karla Sliže, který na přehradě osm let pracoval!

Postup a hlavní události výstavby

  • 1946 Povolení stavby vodního díla Vír výměrem Zemského úřadu v Brně dne 14. května.
  • 1947 Zahájení stavebních prací formou skrývky základů, otevření kamenolomu v Korouhvici, budování zařízení staveniště.
  • 1948 Budování pravobřežní jímky, dokončení zařízení staveniště.
  • 1949 Založení a betonáž bloků, založení a výstavba spodní stavby vodní elektrárny.
  • 1950 Pokračování v betonáži pravobřežních bloků, montáž potrubí pro elektrárnu a spodní výpustě.
  • 1951 Budování levobřežní jímky, zakládání levobřežních bloků.
  • 1952 Zprovoznění definitivní betonárky a montáž technologie ve VE; 4. listopadu uvedení průtočné VE Vír II do provozu.
  • 1953 Pokračování v betonáži všech bloků včetně montáže technologie.
  • 1954 Zahájení III. etapy výstavby, při které se voda již převáděla potrubím spodních výpustí; 3. května zprovoznění soustrojí TG 1 ve VE Vír I; dokončení stavby vyrovnávací nádrže Vír II.
  • 1956 29. února zprovoznění soustrojí TG 2 ve VE Vír I; dokončení betonáže hlavní hráze.
  • 1957 Probíhají dokončovací práce; 9. listopadu byla hotová stavba slavnostně předána za přítomnosti ministra stavebnictví Oldřicha Berana (článek ze závodního časopisu podniku Ingstav).

Fotografie

Další fotografie

Další staré fotografie naleznete ve fotogalerii Stavba přehrady Vír.