(Pozor, tento článek byl publikován před 12 lety)
Pan Jaroslav Černý nám zaslal fotografie lanové dráhy, která v době stavby přehrady spojovala staveniště nad Vírem s vlakovým nádražím v Bystřici nad Pernštejnem. Vytvořil jsem z nich fotogalerii Lanová dráha ze stavby přehrady Vír. Pro ilustraci přikládám jednu z fotografií, více jich naleznete v odkazované fotogalerii i s více informacemi.
Jaroslav Sadílek
Díka za pěkné fotky. Až nyní mám představu, jak ta lanovka vypadala celá.
Vzpomínám si, jak za naší chalupou na Hrdé (dnes za Dostálovou) vyjížděli nahoře z lesa vozíky. Zleva nebo zprava a naší oblíbenou hrou bylo hádat, kdy a ze kterého směru vyjede další. Někdy jsme tam vylezli ke stožáru a dívali se zblízka jak jezdí. Vozíky tam jezdily jen pár metrů nad zemí.
Taky se něco říkalo o dvou kominících, kteří se chtěli dostat zdarma do Bystřice a vlezli si do prázdného vozíku. Lanovku večer ale obsluha vypnula a oni museli strávit noc nad silnicí, na Říčkách, vedoucí do Bystřice. Nevím ale co je na tom pravdy.
Karel Lejska
Škoda, že lanovka nezůstala do dneška, byla by to výborná atrakce, Vír by měl mnohem víc návštěvníků 🙂
Miroslav Vaněk
Již před mnoha lety jsem bádal kolem lanovka k Vírské přehradě. Někdy mne dost mrzí, že se trasa lanovky často zakresluje do map chybně. Nejčastěji se překresluje plánek k projektu lanové dráhy, uložený v archivu přímo na přehradě. Žel se jedná o původní záměr který v některých aspektech nebyl realizován. To nejpodstatnější je, že se nikde (krom mé literatury), nic neuvádí o tom, že lanovka měla cca tři křivkové stanice (ne pouze dvě). Tak už to někdy bývá, badatelé často zapomínají, že projekt (projekty) je jedna věc a realizovaná stavba druhá.
Miroslav Vaněk
V poslední době se lidé dotazují, kde se nacházely takzvané křivkové (někdy úhlové) stanice. První byla dvou vratná a dělila oba úseky lanovky, přepínaly se zde vozíky z jednoho lana na druhé. Na druhé stanici která se nacházela na návrší, přibližně nad střediskem Jitřenka, se neprováděla žádná činnost (kromě občasného promazání). Trasa lanovky se zde pouze lomila mírně vpravo (zakřivovala). Třetí (nejzajímavější) se nacházela u stavby hráze (za domem hrázného) a prudce – téměř v pravém úhlu se zatáčela k silům na cement a deponie labského písku. Zde se nacházela i pohonná stanice dolního úseku lanovky.
Miroslav Vaněk
Obecně se uvádí, někdejší existence dřevěných stožárů lanovky. Skutečně dominovaly stožáry dřevěné, nicméně bylo zde něco velmi málo stožárů ocelových a kombinace – dřevo – kov. Patky stožárů byly převážně betonové a však výjimka potvrzovala pravidlo i zde. Nacházelo se zde několik patech zděných. Zdivo se skládalo s cementové malty (betonu) a kamenů v místě vyzískaných. Bylo to v místech kde nebylo možné pro členitý terén, dopravit větší množství cementu, písku a vody, pracovníci vše přinášeli v putnách. Při mé poslední pochůzce, jsem napočítal celkem 40 betonových i zděných patek v terénu. Vycházka kolem těchto „pomníčků“ stavby a lanovky, může být pěkným zpestřením sobotního dme.