Historie obce Vír

Následující text je převážně citováním knihy Vír v údolí Svratky, kapitoly „Historie“, jejímž autorem je PhDr. Jiří Bartoň.

Počátky osidlování zdejší krajiny a jmenovitě údolí řeky Svratky sahají do poloviny 13. století, kdy se králi a markraběti Přemyslu Otakaru II. přestalo zamlouvat kolonizování zdejšího pralesa šlechtici Jimramem a Heřmanem, kteří do těchto končin postupovali patrně proti proudům řek Svratky a Křetínky. První z nich je spojován s rodem erbu černé zubří hlavy s protaženou houžví v nozdrách, spojenou do podoby kroužku. Král potřeboval získat území pro vytvoření obchodní cesty z Čech na Moravu a do Rakous a výsledkem této snahy a (vítězného) sporu s oběma moravskými feudály byl vznik královské enklávy s městem Poličkou a hradem Svojanovem (údolí Křetínky). Muži z rodu erbu zubří hlavy se pak věnovali osidlování svých území – vniklo trhové městečko Bystřice nad Pernštejnem, a hrady Zubštejn (Kámen), Aueršperk, Pyšolec a Pernštejn.

Historie naší obce je spjata s hradem Pyšolcem, neboť je zřejmé, že tato tvrz nemohla existovat bez hospodářského zázemí a lze předpokládat, že osídlení údolí řeky sahá výrazně hlouběji, než k roku 1350, kdy je hrad poprvé zmiňován. Až půl století jeho dějin tak může být nezaznamenáno a jeho počátky mohou sahat do období kolem roku 1300. V další listině z roku 1358 o převodu pyšoleckého panství do vlastnictví moravských markrabí z rodu Lucemburků ovšem stále není o Víru ani zmínka. Té se naše obec dočká až v záznamu z roku 1364.

V blízkém okolí Víru vyrostly ještě dvě další tvrze: Zubštejn (Kámen) a Aueršperk. Proč ale? I pokud by důvodem stavby dalších hradů byl růst příslušníků pernštejnského rodu a potřeba oddělených sídel, pak stavba těchto rozsáhlých tvrzí byla neobyčejně nákladnou záležitostí. Je proto zajímavé, proč vzniklo tolik hradů na obvodu kopce Povrchnice. Nabízelo okolní územní něco zajímavého? Byly to hraniční hrady rozdílných a znepřátelených rodů? A proč není v oné první písemné zmínce Vír zařazen do nějakého majetkového celku, ale naopak je výjimkou dávanou do vazby se vzdáleným hradem Pernštejnem? Vojtěch z Pernštejna v této listině spojuje svůj majetek s manželkou Kunkou z Klečan, ale jmenovitě ze smlouvy vyjímá hrad Pernštejn a obec Vír! Tu od hradu dělí sedmnáct kilometrů rozdílných krajinných poměrů a mnoho jiných, k hradu mnohem bližších a jemu tak užitečnějších sídel. Na otázku, proč se tak stalo, můžeme odpovědět pouze hypotézou.

Vír v držení jiných rodů

V roce 1377 připsal markrabě Jan Jindřich pyšolecké panství zástavnímu pánovi Janovi z Lomnice, zatímco páni z Pernštejna zůstávali v pozadí. Po smrti markraběte a nástupu jeho syna Jošta byl výnosem z roku 1384 propůjčen hrad Pyšolec, Bystřice nad Pernštejnem a pyšolecké panství (devatenáct osad, mezi nimi i Vír) komorníkovi brněnského zemského práva Erhartovi z Kunštátu. Vír v té době tedy opět náležen k pyšoleckému panství. Doba převzetí majetku Erhartem z Kunštátu byla koncem klidného období. Jošt stál v mezinárodním sporu na straně uherského krále Zikmunda a rakouského arcivévody Albrechta III. a soupeřil se svým mladším bratrem Prokopem. Jejich boje napomohly vzájemným bojům šlechty a měst.

Za časů Jošta se do popředí dostal muž z pánů s erbem zubří hlavy. Vilém z Pernštejna se stal v letech 1397–1398 zemským hejtmanem a po přežití všech bratrů se stal jediným pánem rodového majetku. „Vyplatil“ své synovce Altuše a Jana, aby pro své přímé potomky pojistil hrad Pernštejn a postupně shromažďoval bývalý majetek rodu. Pyšolecké panství ovšem nedržel.

To přešlo roku 1406 po smrti Erharta z Kunštátu na jeho syna Erharta – Heralta z Kunštátu, který jej rychle zastavil Bludovi z Kralic. Vilémova vojenská družina se patrně v letech 1408–1412 pokusila získat Pyšolec násilím, ale plán nebyl úspěšný a zákulisí tohoto tažení bylo vyzrazeno. Obvinění z „lapkovství“ ovšem postavením Viléma z Pernštejna neotřáslo.

5. července 1413 potvrdil král Václav IV. právo na sporný výše zmíněný majetek Erhartovi z Kunštátu. Zastavené pyšolecké panství vyplatil Bludovi z Kralic Boček z Kunštátu a z Poděbrad, ale ten se zadlužil Janovi mladšímu z Bítova a tomu zemský soud jako náhradu pyšolecké panství přiřkl. K naplnění tohoto rozsudku ovšem nedošlo, neboť mu odporoval Vilém z Pernštejna tím, že mu to prvé dáno.

Vilém z Pernštejna během husitstkých válek roku 1422 zemřel a dědicem se stal jeho syn Jan z Pernštejna, kališník a husitský bojovník známý jako Bavor z Pernštejna. Markrabě Albrecht Habsburský mu postoupil roku 1432 všechna svá práva na pyšolecké panství, Zubštejn a Bystřici nad Pernštejnem, aby jej získal na svoji stranu, neboť se mu nedařilo ovládnout celou Moravu. Kunštátské a pernštejnské panství stále náleželo kališnickým pánům. Jenže zemský hejtman Jan z Lomnice obnovil starý spor o vyplacení 3000 hřiven stříbra za výše zmíněná panství z roku 1377 a Albrech Habsburský jeho nároky uznal. Jan z Pernštejna majetek vydal a spojencem markraběte se kvůli tomuto rozhodnutí rozhodně nestal.

Roku 1446 konečně přešlo pyšolecké panství do rukou Jana z Pernštejna. Hrad a okolní vesnice již v rukou Pernštejnů zůstaly, neboť král Jiří je potvrdil jako dědičné.

O samotném hradu Pyšolci se jako o obydleném píše naposledy roku 1455 nebo o trochu později. Zpustnul patrně za válek krále Jiřího s uherským králem Matyášem, roku 1464 je veden jako zbořený. Obce nyní spadaly přímo pod Pernštejn a spravovány byly z Bystřice nad Pernštejnem.

Tajemná vírská minulost

Vraťme se k roku 1364, kdy Vojtěch z Pernštejna vyjímá Pernštejn a obec Vír z majetku, který spojil se svou manželkou Kunkou z Klečan. Vilém z Pernštejna roku 1406 zapisuje na obci Vír a okolních vesnicích věno své manželce Anně ze Šternberka, ale z obdarování výslovně vyjímá tok řeky ve Víru a okolní lesy. Nahrává to myšlence, že s Vírem souviselo něco, co bylo cenné a nemusel o tom každý vědět.

Ve Vlastivědě moravské ve stati o Víru lze nalézt záznam „Hamr a dva mlýny byly ve Víře již koncem 15. století.“ V urbáři (soupisu majetku) Viléma z Pernštejna z konce 15. století je opravdu uvedena osada Hamr u Víru. Hamr mohl ovšem v obci být již dříve. Potřeboval vodní tok k pohonu svých kol a a palivo pro výheň nebo pec. A od roku 1406 pánové z Pernštejna prokazatelně dbali na to, aby ve Víru oba tyto zdroje zůstaly v jejich držení. Lze uvažovat o ještě starší historií hamrů, neboť vyjmutí obce ze společného rodinného majetku roku 1364 je také záležitostí zvláštní. Už tehdy mohl hamr existovat a dodávat tak osadě na významu. V polovině 14. století stál hamr i ve Žďáře nad Sázavou.

Lze předpokládat, že výroba železa probíhala zpočátku utajovaně. Byla významnou hospodářskou složkou panství, posilovala nezávislost na dovozu železných výrobků. Byla-li opravdu utajená, pak se na ni nevztahovaly daně a povinné dodávky panovnickému dvoru. Důkazy pro tuto činnost nejsou, ale i samotná obtížná přístupnost vírského údolí takovému jednání napomáhala.

Touto hypotézou lze vysvětlovat zvláštní zmínky o Víru v nejstarších listinách. Ale pravdu již asi nikdy nezjistíme.

Nejstarší známá jména

Za Viléma z Pernštejna na přelomu 15. a 16. století došlo k uvolnění mnoha podnikatelských omezení, rušila se povinnost šenkovat pouze panské víno, povinnost vožení panských ryb … panovník také nechal obce a panství popsat, čímž vznikl nejstarší urbář pernštejnského a louckého panství. Ani v tomto sborníku datovaném do let 1520 až 1551 není ještě zmínka o Hrdé Vsi. Zajímavé na urbáři je ovšem to, že obsahoval jména držitelů usedlostí. Díky Antonínu Bočkovi, bystřickému rodákovi, který z urbáře (který již 150 let nikdo nespatřil) pořídil stručné výpisky, se můžeme seznámit s nejstaršími jmenovanými obyvateli Víru. Jsou to Švík, Nevrlec, Nešaurů a Kavan. Slavný pán zdejšího panství, jeden z předních pánů Koruny české, zemřel 8. dubna 1521 a je pochován v rodinné hrobce v Doubravníku.

Soumrak Pernštejnů

Pernštejnské panství bylo v těch dobách velmi rozsáhlé a několikrát se vnitřně dělilo. Vír s Hamry připadl k panství hradu Louka, který nyní ovšem pustnul jako nepotřebný. Vhodnější je proto hovořit o olešnickém panství podle rozvíjejícího se hospodářského střediska. Hranici mezi panstvími tvořila řeka Svratka, což ovšem ve vírském údolí znamenalo, že pravý břeh s vtokem Bystřičky zůstal v pernštejnském panství. Za syna Jana z Pernštejna, Vojtěcha, se již blížil konec slávy rodu. Po jeho smrti převzal vládu bratr Vratislav, zvaný Nádherný. Za něj již bylo nutno čelit krizi rodu prodejem majetku a to jmenovitě louckého panství. To koupil Hanuš Fridrich hrabě z Hardeku a na Letovicích. Tím se staly oba břehy Svratky již definitivně členy rozdílných správních celků. Nový urbář pernštejnského panství z roku 1582 pak již neuvádí Vír, ale naopak obsahuje novou osadu. Nese jméno Hrdá Ves na Bystřičkách.

Hrdá Ves na Bystřičkách

Je pravděpodobné, že tato osada již nějakou dobu před rokem 1582 existovala a tvořila s Vírem jeden celek oddělený řekou s mostkem. Nyní bylo ovšem osídlení rozšířeno a dostalo podobu osady. Centrem dění se stal brzy hamr na říčce Bystřičce. Hrdá Ves na Bystřičkách (od roku 1596 zkracovaná na Hrdá Ves) nepředstavovala běžnou vesnici se základem tradičních selských gruntů, nýbrž menších hospodářství zvaných podsedky. Správně spadala společně s Pivonicemi pod rychtu v Kozlově, snad pro skromnou cestu tyto osady spojující. Vzájemné oddělení osídlení obou břehů Svratky přetrvalo až do druhé poloviny 19. století.