Na našich webových stránkách používáme soubory cookies, abychom vám poskytli relevantní služby tím, že si zapamatujeme vaše preference a opakované návštěvy. Kliknutím na tlačítko "PŘIJÍMÁM VŠE" souhlasíte s používáním VŠECH souborů cookies. Můžete však navštívit "Nastavení cookies" a poskytnout tak vámi kontrolovaný souhlas.
Zdeněk Lipský
Kry šly 15. března 1940 a byly podle pamětníků největší ve 20. století. Následovaly po tuhé zimě, v níž narostla na řece spousta ledu. V noci ze 14. na 15. března pršelo a kolem půlnoci přišla dokonce prudká bouřka s lijákem. Už večer přišlo na četnickou stanici ve Víru telefonické hlášení (asi z Jimramova), že ledy na horní Svratce se daly do pohybu. Vírský starosta proto večer obcházel domy u řeky i vírské hospody a upozorňoval na možné nebezpečí. Většina chlapů v hospodách tomu ale nevěřila. Po půlnoci se nečekaně rychle objevilo množství ledových ker, které ještě jakž takž prošly pod mostem, ale vytvořily první bariéru v tišině naproti Juránkovým. Voda rychle stoupala a někteří obyvatelé před ní museli uprchnout okny, protože vchod do domu už byl zaplavený. Byla zaplavena i silnice a některé lidi zachraňovali hasiči na žebřících. To vše potmě. Další příval vody ale tuto bariéru protrhl, kry se opět daly do pohybu, což znamenalo úlevu pro horní konec Víru a pohromu pro dolní konec. Nová ledová baréra se totiž vytvořila na splavu u Šťastných. Kry strhly dřevěnou lávku (dnes je tam dolní vírský most), která pak spočívala na vrcholu baréry. Voda zaplavila silnici, ledové kry byly na Vesné, v zahradách a všude okolo řeky. Do rána navíc všechno zamrzlo. Urychleně bylo z Brna povoláno české protektorátní vojsko, aby bariéru na řece odstřílelo. Došlo i k takovým kuriozitám, že voda odnesla lidem kurníky s drůbeží a druhý den je potom nacházeli i s živými slepicemi navršené na ledových krách. Katastrofa si ale vyžádala i jeden lidský život. Invalidní pan Šindler žijící na Závodí se snažil nalézt záchranu útěkem do Kače, v prudké stráni potmě uklouzl a do ránu zmrznul. Ledové kry ležely v zahradách a na Vesné po mnoho týdnů až do května, v Ledničkách až do června. Doprava po silnici přes Vír byla obnovena si do týdne. Další ledový zátaras se ale utvořil nad Koroužným u Hastrmánky, kde po několik týdnů ležely kry na silnici. Autobusová doprava mezi Vírem a Nedvědicí se tedy musela odehrávat dvěma autobusy. První jel z Víru a končil nad Hastrmánkou, lidé museli vystoupit, přejít několik set metrů po ledových krách a nad Koroužným čekal druhý autobus, který je dopravil do Nedvědice. Množství dobových fotografií o těchto vírských krách bylo dlouho vystaveno v sále hostince u Šťastných. Je zajímavé, že pohroma přišla na den přesně na rok po okupaci českých zemí fašistickým Německem a v té době to i tak politicky osudově bylo vnímáno.
Podle vyprávění své matky a vírské rodačky sepsal Zdeněk Lipský
Marek Klusák
Děkuji za tento příspěvek! Hned jsem se onu událost pokusil najít v obecní kronice, ale ta zmiňuje pouze zátopy z ledna roku 1939, které se průběhem a rozsahem téměř neliší (pokud to mohu posoudit).
Doufám, že nebude vadit, pokud budu vaše slova v nějakém budoucím článku citovat.
karel popelka
[2] Prosim o adresu pana Zdenka Lipského.Pohlednic z Víru Cudobína mám již přez dvě stovky. Mynulí týden jsem nalezl 15 fotopohledu pana Šťastné psané s první světové války.Prosím o jakékoliv informace na téma Vír. Točíme film o Víru a jeho obyvatelech. Také máme rozepsanou knihu o Víru. Zajímá mě vše o rodině Valnerů. Děkuji a těším se na spolupráci. Karel Popelka 🙂
Marek Klusák
Jediný mně známý kontakt na pana Lipského je e-mail vedle jeho jména (v komentáři).