(Pozor, tento článek byl publikován před 11 lety)
Je tady opět jaro a v přírodě začíná nový život. Jsou ale místa, kde se novému životu daří nedobře. Takovým místem je okolí Vírské přehrady. Betonová zeď v délce čtyř kilometrů neumožňuje ropuchám obecným provést to, k čemu je příroda nutí. Ropucha obecná je naprogramována tak, že se celý život, který může trvat i desítky let, snaží na jaře, kdy noční teploty stoupnou k deseti stupňům celsia, cestovat k té vodní ploše, ve které se sama vylíhla. Tam pak klade tisíce vajíček.
Na levém břehu Vírské přehrady je tento proces možný jen v případě, že se najdou lidé, kteří jsou ochotní trávit několik jarních večerů tím, že sbírají zmatené ropuchy a přenášejí je přes jinak nepřekonatelnou překážku- betonovou zeď.
Touto činností se již řadu let zabývá především pan Faktor z Dalečína a hrstka jeho známých. Je třeba říci, že se na přenášení žab podílí i Správa a údržba silnic z Bystřice nad Pernštejnem. Přesto, každý komu není lhostejný osud ropuch, které nejenže mají právo na život, ale jsou i nesmírně užitečné v koloběhu života ostatních tvorů včetně nás lidí, může v těchto dnech vyrazit se svítilnou a kbelíkem a jít pomoci začátkům nového života.
Sraz na přehradě kolem deváté hodiny večerní.
jaro
I lidé mají právo žít a ne tři dny čichat černý dým z veřejné skládky v Ledničkách!
Hnipírdo
To by pana starostu asi nezviditelnilo!
Ladislav Stalmach
Je možné, že pisatelé mají pravdu, ale k diskusi, k řešení věcí, musejí být nejméně dva a já bohužel nevím, s kým bych tyto podněty a názory probíral, takže se omlouvám, ale více k těmto dvěma příspěvkům nemohu reagovat.