(Pozor, tento článek byl publikován před 8 lety)

Je tady opět jaro a v přírodě začíná nový život. Jsou ale místa, kde se novému životu daří nedobře. Takovým místem je okolí Vírské přehrady. Betonová zeď v délce čtyř kilometrů neumožňuje ropuchám obecným provést to, k čemu je příroda nutí. Ropucha obecná je naprogramována tak, že se celý život, který může trvat i desítky let, snaží na jaře, kdy noční teploty stoupnou k deseti stupňům celsia, cestovat k té vodní ploše, ve které se sama vylíhla. Tam pak klade tisíce vajíček.

Na levém břehu Vírské přehrady je tento proces možný jen v případě, že se najdou lidé, kteří jsou ochotní trávit několik jarních večerů tím, že sbírají zmatené ropuchy a přenášejí je přes jinak nepřekonatelnou překážku- betonovou zeď.

Touto činností se již řadu let zabývá především pan Faktor z Dalečína a hrstka jeho známých. Je třeba říci, že se na přenášení žab podílí i Správa a údržba silnic z Bystřice nad Pernštejnem. Přesto, každý komu není lhostejný osud ropuch, které nejenže mají právo na život, ale jsou i nesmírně užitečné v koloběhu života ostatních tvorů včetně nás lidí, může v těchto dnech vyrazit se svítilnou a kbelíkem a jít pomoci začátkům nového života.

Sraz na přehradě kolem deváté hodiny večerní.